Od začátku bylo jasné, že kuchyň je problém. Kromě toho, že za ta léta používání notně sešla, přestávala být i funkční. Když se v herberku měnily rozvody vody i plynu, ukázalo se navíc, že nepůjdou používat ani letité plynové sporáky s troubami. Po nevestavěných vestavných myčkách, které byly naprostou nutností od začátku, by tak přibyly další spotřebiče, které by tak byly buď kompromisem nebo by opět stály někde provizorně instalované. A to už by těch provizorií bylo na jednoho až moc. Když připočítáte i starou kapající karmu a rezavou vodu z kohoutku v druhém funkčním dřezu, byl to už jen krůček k velkému rozhodnutí. Že když už jsou v baráku instalatéři, tak to prostě vezmeme z gruntu.
Nebylo to v plánu a tisíckrát jsme litovali, ale přínosy opravdu převažují nad veškerým stresem - to máte sehnat zedníka (nemožné), dlaždičky a podlahu (už vím, jakou radost měla kdysi tchýně, když rok a půl sháněla dlaždičky do koupelny, i když byly hnusné - tak ty naše jsou i pěkné, ale hlavní kritérium bylo "skladem":), ale i stres z toho, že když to necháme, jak to je, že zase někde něco praskne, hosté si spálí na troud všechno, co strčí do útrob plynové trouby, nebo představa, že jim voda z hrnce sfoukne plamínek a udusí se nám tam... uf, černá kronika hadr. No a upřímně, když vám do kuchyně lidé vchází se slovy: "No ty kráso!", taky to není úplně ono.
A tak je to tu. Ještě před dvěma týdny to bylo nereálné, šílené, teď už se to rýsuje. Kuchyně zbavená starého obložení, nově vyštukovaná, obložená, spotřebiče složené v předsíni, dřezy s bateriemi na chodbě (v téhle době je i toto vysoce žádané zboží a kamarádka dva týdny myla nádobí bidetovou sprškou!), nábytek složený ve společenské místnosti, truhlář ochotný přijet i těsně před Vánoci. Tak teď už jen dodělat podlahu a vymalovat. A to "jen" píšu s velkým sebezapřením. Vypadá to jako "jen", ale vždycky je tam nějaké "ale". Tak nám držte palce. Je to jako plánovat s malými dětmi v rodině. Vždycky přijde rýmička, kašlíček, neštovice, střevní chřipka nebo noční vstávání a je po plánech. Tři děti nás naučily, že lepší je neplánovat. S ničím nepočítat. A herberk, to je takové naše čtvrté mimino...
A tak pro představu přidáváme i galerii "před" a jaký je cíl.
